Neviditelný svět emocí

Miluji svět nevědomí, práci s emocemi, emoční kódy. S pokorou vnímám dokonalost emočního světa, který řídí naše životy, kdy je dovoleno nahlédnout pod závoj neviditelného.

Proto nahlédneme do tajemství událostí, které se nyní odehrávají a uvěznily veškerou naši pozornost, kritické myšlení, možnost nadhledu a vypustily vše, co bylo statečně potlačováno, hluboko vězněno a nikdy nemělo spatřit světlo světa. Proč se tak děje, důvod? O tom v jiném článku.

Zpět k emocím, k neviditelnému světu.

Nemáme představu, kolik agrese, vzteku a vzdoru při podřizování se nesmyslným nařízením neviditelného nepřítele jsme uvnitř sebe za období, kterým jsme prošli a stále procházíme, nashromáždili a zatížili tak, během dvou let bezpráví, které bylo a je pácháno, kolektivní vědomí bolestí, zoufalstvím a beznadějí.

Jednotlivé vrstvy bolestných emocí jsou poskládané tak, aby mohly propojit vlákno k mocné energii nenávisti, která nedovolí vidět realitu. Vrstvy emocí nedovolí uvidět, co vše je pod závojem skryto, tím není možné uchopit energii pravdy.

A aniž tušíme, ocitáme se ve světě manipulace na vysoké úrovni, ovládáni mocnou energií nepochopení, které vévodí sebezničení.

Dva roky sevření

Vrstvy beznaděje, zoufalství, vzteku, agrese sílí a sevření, do kterého jsme vedeni, není možné, díky postupnému procesu, vnímat.

V první fázi stále není nikdo, na koho je možné ukázat. Vše jsou pouhé dohady, domněnky, nepřítel je neviditelný. Hra je rozehrána ve velikém stylu, kdy nejsme schopni, díky našim vlastním nastavením, prohlédnout divadlo, které nám je předkládáno.

Není možné uchopit svět, který tohle řídí, kódovat hluboká zrcadla, právě díky vlastním strachům ze ztráty jistoty, bezpečí, díky získané poslušnosti, pocitům viny, trestu…

Zrcadla jsou velmi jasná, ale bohužel netušíme, jak funguje mocná síla, která nás přesahuje. Netušíme nic o zákonech a principech, které řídí naše životy a jak k nám promlouvají. Neznáme řeč vlastní Duše, proto netušíme, jak uchopit vnější svět.

Netušíme, že proces, kterým procházíme se neustále snaží a nabízí nám možnost prohlédnout. Netušíme a nevyznáme se sami v sobě. Ve škole nás nic takového neučili, proto jsme zmítáni životem v marnosti. Drama, které nám je nabídnuto, přehluší to nic, které se kolem nás vytvoří.

A někdo neviditelný, neuchopitelný přesně ví, jak postupovat, jak připravit a načasovat energii nenávisti, sebezničení, kdy zmáčknout správný knoflík a nabídnout „nepřítele“.

Někdo neviditelný vše řídí a ví, kdy je oběť připravena. Proto daleko silněji začíná promlouvat k emočním tělům, čímž dovolí veškeré energii nenávisti, vzdoru, zlosti a omezení proudit. Dovolí energiím, aby byly vyneseny na světlo a mohly dokončit zkázu bez ztráty DESÍTKY neviditelného nepřítele.

Jak?

Zvolí „nepřítele“ a ukáže na něj: energie kolektivního vědomí sebezničení se spojuje v jeden energetický mohutný tok. Jak jednoduché, neuvěřitelné a z určité úrovně vědomí naprosto neuchopitelné.

Proč?

Vše pod závojem musí být viděno a propuštěno ve velmi bolestném procesu.

Jenže?

Onen závoj měl být odkrýván postupně námi samotnými. Díky nepochopení procesu, kterým procházíme, byl odkryt někým neviditelným.

Neviditelný vypustil Krakena.

www.ivanadvorakova.cz